Základní rozdělení čajů

Čaj pochází z pododrůd a mnoha kultivarů stálezeleného keře čajovníku čínského často rozlišovaného na dvě základní odrůdy - čajovník čínský, Camelia sinensis sinensis a čajovník ásamský, Camelia sinensis asamica.
Čajovník čínský přirozeně dosahuje výšky okolo 3 až 4 metrů, čajovník ásamský dorůstá do výšky okolo 25 metrů. Pro snazší sklizeň jsou však na čajových plantážích rostliny sestříhávány do keříků okolo 1 metru. Čajovník ásamský zvládá i vysoké teploty tropického pásma, čínský čajovník naopak roste spíše v mírném podnebí a dobře snáší nízké teploty. Díky tomu že se čajovníkovým keřům daří v různých klimatických podmínkách je produkce čaje rozšířena po celém světě.

Čaj je možné rozlišovat podle země původu - mezi nejznámější země a oblasti produkující čaj patří Čína, Indie, Nepál, Cejlon (Sri Lanka), Formosa (Tchaj-wan), Japonsko, Vietnam, Afrika, Indonésie ale i některé státy východní Evropy a Jižní Ameriky.

Známé dělení čajů na čaje černé, zelené atd. vychází z procesu výroby čaje. Po sklizni se nechají čajové lístky zavadnout, pak jsou svinovány a textura lístků je narušena.Tím jsou připraveny podmínky pro proces oxidace, který je podle druhu čaje dříve či později přerušen a čajové lístky jsou usušeny, roztříděny a zabaleny. Rozdělení čajů podle způsobu zpracování je tedy rozlišením podle míry oxidace čajových lístků. Rozlišujeme tyto druhy čaje:

Zelený

Zelený čaj procesem oxidace vůbec neprochází, ihned po sklizni a zavadnutí lístků je oxidaci různými postupy zabráněno - opražením na pánvi, pečením nebo pro Japonsko typickou metodou napaření. Zelený čaj se vyrábí především v Číně, Japonsku, na Tchaj-wanu a ve Vietnamu.

Bílý

Čajové lístky bílých čajů jsou pouze slabě oxidovány. Název druhu čaje je odvozen od velkého obsahu nerozvinutých vrcholových lístků (tips), jemně, bíle ochmýřených. Zajímavostí je, že bílé čaje nejsou na rozdíl od zelených čajů svinovány a suší se volně v přirozeném tvaru, anebo jsou naopak tvarovány velmi pečlivě - do kuliček, spirálek či jiných tvarů. Bílé čaje se vyrábějí především v Číně.

Žlutý

Žlutý čaj se od zeleného čaje liší speciálním postupem přerušení oxidace a sušením. Tato čínská specialita je na čajových trzích vysoce ceněna.

Polozelený ( modrozelený, oolong)

Tento druh čaje je částečně oxidován, čajové lístky se na rozdíl od ostatních druhů čaje nechávají zavadnout na přímém slunci, poté je jejich povrch narušen a následuje částečný proces oxidace zastavený pražením nebo pečením. Oxidace může být ukončena velmi záhy, vznikají pak velmi světlé oolongy typu Jade se stupněm oxidace pouze do 20%. Čaje více oxidované od 20 - 40% tvoří většinu polozelených čajů, tento typ bývá nazýván také jako Amber. Oolongy oxidované nad 40% jsou často vynikající kvality a jsou velmi ceněny. Polozelené čaje jsou vyráběny především na Tchaj-wanu a v Číně.

Černý

U nás asi nejznámější druh čaje, je nejvíce oxidován. Hlavními producenty černého čaje jsou Indie, Nepál, Cejlon, ale i africké země např. Keňa, nebo v Evropě Turecko. V asijských zemích jako je Čína, Japonsko je tradičně černý čaj nazýván jako červený podle charakteristické barvy hotového nálevu. Čínský červený čaj se od „černého čaje“ liší i chutí, není tak svíravá, je mírně nasládlá a často lze z kvalitního červeného čaje připravit i další nálev. V Japonsku je díky kultuře čanoju červený čaj považován za méněcenný, čajová produkce je orientována převážně na čaj zelený.
Zvláštní kategorií je čínský čaj tmavý. Do této kategorie patří i čaj Puer u kterého je díky speciálnímu zpracování a dlouhodobému uskladnění lístků docíleno velmi tmavé barvy nálevu a charakteristické hutné chuti.

Autor: Eva Horníková

Foto:       Gimi