Čaj jako umělecká disciplína (čanoju, čadó, sadó)

Umění čaje (čanoju, čadó, sadó) je jednou z uměleckých disciplín, které se zrodily v období japonského vrcholného středověku. Dozajista není přehnané tvrzení, že se může stát klíčem k pochopení filosofie tradičních japonských umění, umění úpravy květin, umění kamenných zahrad, k abstrakci tíhnoucí tušové malby či umění kaligrafie.

Všechny tyto umělecké disciplíny byly značnou měrou ovlivněny zenovou filosofií, která se zásadním způsobem podílela na formování tvůrčího modelu spojujícího v sobě uměleckou a náboženskou praxi, modelu, jenž je běžně označován jako geidó a který je tradičně spojován s japonským středověkým uměním.Čaj jako umělecká disciplína

Jak vzniklo Umění čaje?

Čaj jako umělecká disciplínaV průběhu vývoje čanoju se rozvíjejí jeho jednotlivé složky – společenská, estetická, etická a nábožensko-filosofická. Tyto složky jsou v různých obdobích zastoupeny v různé míře. Za určující lze bezesporu označit složku společenskou, neboť čanoju má výrazně společenský charakter, jenž vyplývá ze samotné povahy Japonců. Velcí čajoví mistři období středověku dokázali dovést jednotlivé složky do naprosté vyváženosti a úplnosti. Napomohl jim k tomu dozajista i kontext japonského středověku.

Za rozhodující lze považovat jednak vliv buddhistického konceptu mudžó, pomíjivosti, který ovlivnil zásadní měrou celou středověkou kulturu, a především pak vliv zenového buddhismu. Zen však přes svůj zásadní význam, kterým se podílel na formování čanoju, nebyl jediným faktorem, který ovlivnil vznik tohoto specificky japonského umění, a proto nelze jeho vliv absolutizovat. Je třeba si uvědomit, že umění čaje vycházelo též z poustevnické tradice pozdního období Heian (794 – 1192), z básnické tradice heianského dvora a v jisté míře též z původního japonského náboženství, ze šintoismu. Podobně jako zen, i čanoju mělo značně synkretický charakter, jenž odpovídal charakteru uměleckých a nábožensko-filosofických proudů oné doby.

Čajový obřad

Umění čajového obřadu nespočívá v pouhém vypití misky čaje v tichém rozjímání – jeho součástí je rovněž vychutnání atmosféry čajové chýše, atmosféry, která je utvářena harmonickým působením exteriéru (čajové zahrady) a interiéru čajové chýše.

Tradice pití čaje má své kořeny ve staré Číně, odkud se již v 8. století prostřednictvím buddhistických mnichů rozšířila i do Japonska. Zde bylo popíjení čaje nejprve omezeno na úzkou vrstvu dvorské aristokracie a buddhistických mnichů. V období Kamakura (1192 – 1333) se čaj postupně stává oblíbeným nápojem samurajské vrstvy a tím dochází k jeho pozvolnému šíření z klášterů, především pak zenových, mezi nejširší vrstvy společnosti. Způsoby a podoby pití čaje byly skutečně rozmanité – silný čajový nápoj trpké chuti (v této době připravovaný z nefermentovaných čajových lístků rozdrcených na prášek, jenž by spařen horkou vodou a našlehán bambusovou štetkou) byl podáván jako lék, jehož častými uživateli byli i samotní šógunové (čaj totiž nezřídka sloužil též jako zaručený prostředek proti kocovině), jako obřadní nápoj při klášterních rituálech (odtud tedy jeho časté přirovnání k vínu jako symbolu křesťanského rituálu), či jako nápoj zahánějící únavu s výraznými stimulačnímu účinky, a tudíž nezbytná součást klášterních meditací.

Další oblíbenou formou popíjení čaje byly soutěže v ochutnávání a porovnávání chuťových kvalit jednotlivých druhů čaje, rozšířené již u heianského dvora, na jejichž tradici o něco později navázali samurajové – ochutnávání a posuzování čaje se stalo součástí opulentních hostin a o něco později už jen pouhou záminkou pro pořádání divokých samurajských pitek, během kterých se vypilo daleko více rýžového vína sake než čaje. Tato zábava nezřídka dosáhla takového stupně nevázanosti, že šógunátu nezbylo než vydat edikt zakazující konání "čajových soutěží". Čaj se pil též v čajovnách a na tržištích, podával se u chrámů a svatyní. Způsobů přípravy a pití čaje bylo tedy mnoho.

Wa - Kei - Sei - Džaku

Zajímavá je umělecká dráha největšího japonského čajového mistra – Sen no Rikjúa. Sen no Rikjú formuloval Čtyři principy čajového umění – wa – kei – sei – džaku, jenž se staly kánonem všech čajových mistrů, hlásících se k Rikjúově tradici, Rikjú tak završil učení svých předchůdců – Šukóa a Džóóa. Všechny výše jmenované principy vycházejí z čínské nábožensko-filosofické tradice a zároveň jsou výrazně ovlivněny prvky původního japonského myšlení.

  1. Wa – harmonie, je základním principem jakéhokoli vztahu, ať už jde o vztah mezi lidmi či o vztah člověka a universa. Má tedy určitý etický obsah. Je chápán jako výlučně pozitivní kvalita, neboť vytváří soulad, ruší veškeré antagonismy. Ideální stav nastává tehdy, je-li vše propojeno harmonicky v jeden celek, neboť jedině tak lze dosáhnout absolutní jednoty, kdy mizí veškeré duality a protiklady, jež jsou příčinami rozporů.
  2. Kei – úcta, respekt, pokora. Zásadou mistrů čanoju je prokazovat svou úctu a respekt nejen vůči hostu, ale též vůči objektům v čajové místnosti – závěsnému svitku ve výklenku, čajovému náčiní, neboť nejde o pouhé neživé předměty, ale je v nich kus osobnosti jejich tvůrců. Vzájemný vztah hostitele a hosta je založen na odvržení společenských rozdílů (jež byly kodifikovány feudálním dělením obyvatelstva na čtyři stavy), protože v čajové chýši jsou si všichni rovni. Tento druh úcty vychází z přirozené vnitřní potřeby uctívat lidství a bytí jako takové na rozdíl od respektu či úcty, jež jsou vynuceny rozdílným společenským postavením. Mistři čanoju ve stylu wabi vycházeli ze slov jednoho z bódhisattvů, adresovaných všem bližním: "Na nikoho z vás nehledím spatra. To proto, že všichni se můžete stát Buddhy". To znamená, že v bližním uctíváme též samotného Buddhu a tím bytí jako takové. Proto tedy požadavek vzájemného respektu a úcty a pokory je potlačení vlastního ega, sebeovládání, jež je rovněž zahrnuto v konceptu kei.
  3. Sei - princip opravdovosti, upřímnosti, čistotě, přikládá umění čaje zásadní význam. Nejedná se pouze o čistotu vnější, tělesnou, ale i o vnitřní čistotu v morálním, etickém a náboženském smyslu, které lze dosáhnout očištěním srdce a mysli. Proto hosté, když přijdou do zahrádky obklopující čajovou chýši, umyjí si ruce a vpláchnou si ústa. Tyto úkony mají hluboký symbolický význam.
  4. Džaku – klid, ticho, nehybnost. Taoismus chápe klid jako navrácení se do prapůvodního stavu jednoty všeho, kdy je odstraněna dualita objekt – subjekt, člověk – příroda atd. buddhisté chápou džaku jako stav nirvány (ze sanskrtského sánti, je ekvivalentní pojmu kú, v sanskrtu překládaném jako súnja, je indickém matematickém systému znamená 0, tedy nic). V zenu figuruje džaku jako jeden z nejzákladnějších pojmů, klid se rovná transcendenci až za oblast života a smrti, dosažení absolutního klidu, prožití jednoty sama sebe s Buddhovou podstatou. Je to návrat k tichu, které je vnímáno jako negace hluku, tedy implikuje v sobě zároveň i hluk. K tomu lze dojít pouze popřením vlastního ega, překonáním rozporu objekt – subjekt. Dosáhneme tak absolutní svobody, jejímž výchozím předpokladem je neulpívání na ničem, neusilování. Jedině tak lze dojít až do stavu absolutního klidu. Koncept džaku prodělal v historii čanoju mnoho proměn. Podle Šukóa jde o zvláštní druh klidu, spojený s "klidem srdce, se smutnou krásou opuštěností". Džaku zde znamená klid a pokoj. Je to protiklad okázalosti a vytříbenosti. Džóó pojímal klid jako prožitek opuštěnosti chýše v podzimní krajině, jenž se stala symbolem absolutní prázdnoty.

Sen no Rikjú byl bezesporu největším a nejproslulejším japonským čajovým mistrem. Jeho životní osudy, umělecké a estetické zásady byly zachyceny v knize zápisků – Nambóroku (Záznamy mnicha Nambóa), které pochází nejspíše z pera následníků Rikjúových přímých žáků a jež bylo zapsáno na konci

Licence Creative Commons
Čaj Room, jejímž autorem je Aleš Bednář, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: cajroom.webnode.cz
Práva nad rámec této licence jsou popsána zde: https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/.

"Čaj je unikátní tím, že ho vůbec nevyrábějí lidé, ale utváří a produkuje ho sama příroda,"

Čaj room is an information website (not only) about tea.We recommend just the products, which has been tested by ourselfs. Čajroom offers advertising only for a tea sample. We test the sample, make a photo of it, add your text and link and also express our own opinion and recommendation.