Japonské čaje

Dokonale zvládnutá technologie, skvělé přírodní podmínky, píle a perfekcionismus - to jsou
vlastnosti, jejichž výslednicí je japonský čaj. Svěží vzhled lístků lehce vonících mořem a
originální, příjemně trávová chuť těchto čajů je výsledkem dlouhých staletí zušlechťování a
zdokonalování.

 

 

 

 

 

Okolo šesti set tisíc rodin, které se v Japonsku živí výrobou čaje, vyprodukuje zhruba sto tisíc tun
čaje ročně. Většinu z tohoto množství vypijí samotní Japonci, pro vývoz je určeno zhruba jedno
procento. 98 % tvoří čaj zelený, význam i věhlas ostatních druhů je zanedbatelný.
Plantáže se rozkládají po celé jižní polovině země, většinou na úbočích hor, kde je hojně srážek a
průměrná teplota se pohybuje okolo 12-15 °C.

Čajovým keřům se obzvláště daří na středním Honšú v prefektuře Šizuoka, kde se vyrobí téměř 50
% všech japonských čajů. Proslulá je i oblast Kagošima na Kjúšú, která se na produkci podílí
šestnácti procenty. Nejslavnější čaje však pocházejí z okolí městečka Udži, jež leží nedaleko
Kjóta. Odtud pochází sice jen tři procenta čajů, zato jsou vynikající kvality.

Sběr se odehrává ve dvou až čtyřech sezónách. Ceněný je především první sběr, který obvykle
probíhá na přelomu dubna a května. V té době noviny, rozhlas i televize podávají pravidelné
zprávy, na kterých plantážích právě probíhá sklizeň čajových lístků, aby se milovníci čaje mohli
do těchto míst rozjet a vychutnat si šálek oblíbeného moku ve chvíli, kdy jsou zpracované čajové
lístky nejčerstvější a čaj z nich nejlahodnější. Poslední sběr používaný na čaj podružné jakosti
bývá v říjnu.

Na nejkvalitnější sorty se lístky stále sbírají ručně. Většina čajů je však sklízena speciální
technikou, například motorovými nůžkami, a zpracovává se strojově na moderních
automatizovaných linkách řízených počítačem.

Japonské čaje mají ve světě velice dobrý zvuk. Proto se je zejména čínští a vietnamští pěstitelé
snaží napodobovat. Na západ tak proudí velké množství levných zelených čajů, které však s
japonskými originály mají společný jen název.

Jména japonských čajů jsou relativně přehledná a v překladu takřka návodná. Kromě níže
popsaných čajů se samozřejmě vyrábí mnoho dalších druhů a jejich variant.
Na většině japonských čajových plantáží se pěstuje zelený čaj.
 

Základními pilíři japonských zelených čajů je gjokuro, senča a banča. Technologií výroby, k
jejímž specifikům patří přerušení procesu oxidace propařováním, jsou si podobné. Rozdíl mezi
nimi tkví především v kvalitě. Nejvíce ceněný je gjokuro, jenž se sbírá výhradně ručně a pěstuje se
na částečně zastíněných plantážích. K nejběžnějším, avšak velmi kvalitním čajům patří senča,
který obyvatele japonských ostrovů provází doslova od rána do noci. Standardní jakost zastupuje
banča. Všechny tyto čaje se vyznačují příčně skládanými a zploštělými listy s typickým vzhledem
kovově lesklých zelených jehliček, jež jsou u čaje banča o něco hrubější.
Ostatní druhy zelených čajů jsou oproti těmto třem v menšině, o to jsou však originálnější.
 

Tento čaj dobré kvality a svěží chuti je vhodný jak pro běžné, tak výjimečné příležitosti. Pěstuje se
na otevřených plantážích a vše, od sběru po zpracování lístků, probíhá strojově. Na japonském trhu
má naprosto dominantní pozici - tvoří více než 80 % veškeré nabídky.
Pěstuje se na mnoha plantážích v Japonsku. Nejlepší kvalita, sbíraná brzy z jara, bývá označována
jako šinča - nový čaj, pro cizinu pak obdrží přídomky Superior, Extra Fine či First Flush…
Senča se vyznačuje až dva centimetry dlouhými, smaragdově zelenými lístky ve tvaru plochých
jehliček, podle kvality s větším či menším počtem zlomků. Lístky mají svěží, lehce trávovou vůni.
Bledě zelenavý až žlutozelený nápoj jemné květinové vůně má chladivou, jen v náznaku svíravou,
nahořklou chuť, která později sládne na jazyku. U těch nejskvostnějších druhů může chutnat po
sladkých mandlích.
Na trhu se někdy objevuje senča s nejrůznějšími příchutěmi: třešní, vanilkou, sakurou. Obvykle se
jedná o čaje horší kvality, které většinou ani nepocházejí z Japonska.

 

Příprava: Dvě až čtyři lžičky čaje senča zalijte čtvrt litrem vody o teplotě 60-70 °C, přičemž
chladnější voda dává vyniknout spíše hladké, sladce travnaté chuti, horčejší nabízí trochu ostřejší
natrpklé akcenty. Louhujeme tři až čtyři minuty. Kvalitní senča vydá alespoň na tři nálevy.
 

Tento běžný levný čaj může i přes svůj hrubší vzhled zaujmout znamenitou chutí.
Za čtrnáct dní po první jarní sklizni čaje senča a gjokuro čajové keře znovu obrostou lístky. Z těch
se kompletním ořezáním keře sklízí čaj banča. Takto se postupuje i při druhé sklizni. Třetí,
popřípadě čtvrtá sklizeň, jež se také provádí ve dvou po čtrnácti dnech následujících řezech, už
poskytuje výlučně čaj banča. Poměrně velké, volně svinuté listy, s dosti významnou příměsí
stonků a listových zlomků, obvykle připomínají seschlý neupravený trávník, avšak objevují se i
úpravnější sorty. Vydávají lehce nasládlou, bylinnou až kořeněnou vůni.
Barva nápoje je žlutozelená. Chuť plná, travnatá, mírně hořkosladká jako u čaje senča, avšak chybí
jí hladkost a sametovost. I když obsahuje méně kofeinu než ostatní čaje, má prokazatelné
povzbuzující účinky a skvěle se hodí k bohatýrskému nočnímu popíjení při náročné duševní práci.
Navíc obsahuje hodně vápníku a železa, což je ceněno především v makrobiotické výživě.

 

Příprava: Dejte dvě, případně i tři lžičky na čtvrtlitr vody zchladlé na 70-80 °C a louhujte dvě až
tři minuty. Postačí na dva až tři nálevy.

 

Tento svérázný čaj se vyrábí smíšením čaje banča (u kvalitnějších druhů se používá senča) s
praženou rýží.
Rýžové kopečky v temné zeleni lístků působí v čajovém světě trochu nepatřičně. Čaj z této směsi
je však přinejmenším zajímavý.
Zrnka prudce opražené rýže, jež plavou na povrchu, dodají nápoji výrazný, mírně ořechový a
nahořklý tón. Většina lidí chuť tohoto nápoje příliš neocení. Samotní Japonci ho pijí téměř výlučně
k jídlu.

 

Příprava: Dvě, případně i tři lžičky čaje zalijeme čtvrtlitrem vody horké okolo 80 °C. Louhujeme
dvě až tři minuty. Čaj není vhodný na více než dvě zalití.

 

V roce 1920 jeden vynalézavý obchodník vymyslel, jak zužitkovat přestárlou zásobu bančy.
Zvětralé čajové lístky nechal mírně opražit a světlo světa spatřil další druh čaje, který si Japonci
oblíbili především k jídlu. Báječně se hodí ke všem pokrmům, kde významnou roli hraje sojová
omáčka, zejména k tradičnímu smaženému pokrmu sukijaki.
Hnědé, nepříliš kvalitní lístky s velkým množstvím stonků poskytují okrový nápoj oříškové, mírně
kouřové chuti, která s ostatními japonskými čaji nemá mnoho společného.

 

Příprava: Dvě lžičky čaje na čtvrtlitr vody teplé 80 až 85 °C poskytnou poměrně silný nálev už po
dvouminutovém louhování. Pro velmi nízký obsah kofeinu ho lze doporučit jako čaj na večerní
popíjení, zvláště po opulentní večeři.
 

Kombinací specifických genetických vlastností japonského čajovníku a čínské zpracovatelské
techniky (přerušení oxidace nad horkou pánví a následné svinutí lístků do kadeřavých vlásků)
vzniká vysoce kvalitní čaj, který si ničím nezadá s nejlepšími zelenými čaji z Japonska i Číny. Je
vyráběn především na severním Kjúšú.
Japonský čajovník mu do vínku nadělil charakteristickou barvu nefritu a jemnou travnatou chuť,
aplikace čínské techniky mu dodává chuťovou hebkost a vůni ušlechtilého dřeva.
Lidé, kteří preferují čínské čaje, tuto duši mandarína ukrytou v japonském těle nepochybně ocení.

 

 

Příprava: Jako většina špičkových čajů se spařuje ve vodě o teplotě 60-70 °C. Průběh louhování
je relativně rychlý a nápoj lze servírovat už po minutě a půl. Použití většího množství čajových
lístků - až tři lžičky na čtvrtlitr vody - umožní až pět lahodných nálevů.
 

Slabý, nicméně chutný čaj složený ze zlomků listů a jemných, lehce nažloutlých stonků a řapíků,
jež jsou vedlejším produktem při výrobě kvalitních listových čajů. Má překvapivě příjemnou,
typicky japonskou chuť bez zvláštního charakteru. Ve srovnání s ostatními čaji má menší obsah
tříslovin i kofeinu. Proto je velmi vhodný pro děti i pro příjemné popíjení od rána do pozdní noci.
Ani po jedné konvičce by nikomu nemělo činit problémy usnout.

 

 

Příprava: Na čtvrtlitr vody o teplotě 80-85 °C dáme dvě lžičky čaje a louhujeme nejméně tři
minuty. Kukiča neposkytne víc než jeden nálev.
 

Kokeiča neboli špagetový čaj je velice svérázný způsob využití čajového prachu vzniklého při
výrobě kvalitních listových čajů. Za použití vody a rostlinného pojidla se z čajového prášku
vytvoří pasta, která se protlačí dřevěným sítem, čímž vzniknou dlouhé nudličky, jež se po usušení
nakrájí na malé kousky připomínající borovicové jehličí. Japonci tento čaj téměř neznají, byl totiž
vyroben pro evropský a americký trh.
Protože se jehličky v šálku po zalití vodou částečně rozpadnou, nápoj je sice svěže zelený, ale
nehezky kalný.
Chuť i vůně netypická, mírně nakyslá, někdy ořechová s lehce nasládlým nádechem. Nic pro
čajaře začátečníky, ani pro gurmány. Spíše zajímavost.

 

 

Příprava: Na čtvrtlitr vody horké 75-80 °C dáme jednu až dvě lžičky čaje. Kokeiča poskytuje
pouze jeden nálev.
Také můžeme jehličky rozšlehat bambusovou metličkou (časenem), jak to bývá zvykem u čaje
mačča.
 

Gjokuro je císař japonských zelených čajů. K jeho výrobě se zásadně používají lístky z prvního
jarního sběru, vypěstované za mimořádných podmínek. Čajovníky bývají na dva až tři týdny
zastíněny bambusovými rohožemi nebo speciálně vyvinutou fólií. Nedostatek světla způsobí, že se
v lístcích vytvoří více chlorofylu a méně tříslovin, což znamená, že čaj dostane zářivou
smaragdově zelenou barvu, bude méně trpký a přitom neobyčejně povzbuzující. Nejlepší druhy
tohoto jedinečného čaje pocházejí ze starobylých plantáží v okolí městečka Udži.
Pravé nefalšované gjokuro se snadno pozná. Obsahuje tmavé, zářivě zelené, matně lesklé, velice
uzoučké a ploché lístky, jež vydávají intenzivní vůni připomínající čerstvě nasušené seno z
květnatých horských luk.
Barva nálevu je jasně až jedovatě zelená, chuť typicky travnatá s opojným hořkosladkým zadním
tónem.
Tyto čaje bývají vesměs dosti drahé. Avšak vložená investice se vám vrátí v nespočtu malých i
velkých radostí, jež vám pití lahodného moku způsobí.

 

Příprava: Nejprve do konvičky vložíme tři i více lžiček čajových lístků a zalijeme čtvrt litrem
vody o teplotě 55-65 °C. Louhujeme tři minuty. Tímto způsobem si zajistíme čtyři a více nálevů, z
nichž nejznamenitější bude druhý a třetí. Gjokuro nikdy nezaléváme vodou o teplotě vyšší než 75
°C.

 

 zdroj: https://mystickacesta.blog.cz/

foto: google

 

 

čaje zakoupíte na eshopech zde:

 

https://www.obchodcajem.net/ ,https://bily-jerab.cz/ ,https://www.teamountain.cz/ ,https://www.auria.cz/ a https://www.darjeeling.cz/cz/

 

nebo v jákékoliv dobré čajovně