ČAJ A VÝZNAM PITNÉHO REŽIMU

DRUHY ČAJE

V dnešní době jsou nám známy čaje zelené, černé, bílé a takzvané nečaje. Černý čaj se vyrábí ze zeleného takzvanou fermentací. Je to biochemická reakce, probíhající při teplotě 35–40 °C za neustálého zvlhčování vzduchu. Dochází při ní k oxidaci buněčné šťávy, mění se barva čajových lístků. Při fermentaci se z čajových listů uvolňují látky, které významně ovlivňují chuťové vlastnosti čaje. Tyto látky jsou rozpustné převážně v horké vodě, proto se černé čaje luhují ve vodě prošlé bodem varu. Bílý čaj se považuje za vzácnost a specialitu, protože byl původně určen výhradně pro císaře a jeho dvůr. Jeho výroba je také specifická. Listové pupeny se sbírají ještě před rozvinutím, nechají se zavadnout, aby se z nich odpařila voda, a poté se suší. Pupeny si zachovají stříbřitě bílý vzhled a nálev z nich je velmi světlý, osvěžující a výjimečně nasládlý.

Mezi nečaje se zařazují rostliny, z nichž se luhují nápoje čaji podobné. Mezi nejznámější a nejrozšířenější se řadí africký rooibos a honeybush, jihoamerické maté a lapacho. Význam rooibosu je zejména v tom, že neobsahuje kofein, proto je vhodný pro celodenní popíjení také pro děti.

ÚČINNÉ LÁTKY V ČAJI

• Kofein – tein, chemicky trimethylxanthin.
• Třísloviny, které dávají čaji jeho typickou, lehce svíravou a natrpklou chuť.
• Vitamin B1 ve vodě rozpustný. Působí jako nervový vitamin, důležitý hlavně při duševní práci.
• Vitaminy A, C, E.
• Čaj obsahuje také fluor, draslík a některé další prvky a minerální látky.
• Éterické oleje vytvářejí speciální vůni čaje a jeho specifické aroma. Až dosud bylo v čaji objeveno 23 různých aromatických látek. Spolu s chlorofylem přispívají ke zklidnění nervů, napomáhají přenosu kyslíku do tělesných orgánů, stimulují duševní činnost i funkci dýchacího ústrojí.

VLIV NA ORGANISMUS

Účinek černého čaje je dán způsobem jeho přípravy. Jestliže jsou čajové lístky vyluhovány pouze 2–3 minuty, do nálevu se uvolní tein (látka odpovídající kofeinu), který rovnoměrně povzbuzuje činnost mozku, nezatěžuje srdce a krevní oběh. Jeho účinek odeznívá pomalu. Působení teinu v čaji je jiné z toho důvodu, že se částečně váže na třísloviny. Kofein v kávě naopak stimuluje přímo srdce a vegetativní nervový systém a působí krátce. Pokud je černý čaj vyluhován 5 minut (déle se nedoporučuje), uvolní se zároveň třísloviny, zejména takzvaný tanin, který povzbudivý účinek teinu tlumí. Třísloviny podporují činnost trávicího ústrojí, uklidňují žaludek a střeva, blahodárně ovlivňují činnost cév. Jsou schopny vázat a odvádět z organismu zplodiny.

Příprava zeleného čaje má své odlišnosti, i když jeho účinky jsou velmi podobné. Nezalévá se vroucí vodou, ale pouze ohřátou na 80 °C. Ze zeleného čaje se obvykle dají připravit dvě až tři zálivky.

ČAJ A VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ ORGANISMU

Příjem tekutin je důležitý pro organismus z hlediska zachování stálosti jeho vnitřního prostředí. Jednu z prvních definic vnitřního prostředí, kterou můžeme považovat za dodnes platnou, představil v roce 1878 Claude Bernard. Podle něj je to tekutá část krve, krevní plazma a všechny mezibuněčné tekutiny. Vnitřní prostředí je zdroj a výslednice všech základních životních změn. Život je souhrnem obrovského množství dějů, které v různých místech buněk i v mezibuněčných prostorech vytvářejí různé funkční dynamické rovnováhy. Z pohledu tradiční čínské medicíny vnitřní prostředí analogicky odpovídá orgánovému systému sleziny.

Z větší části je tvořeno takzvanou celkovou tělesnou vodou, která obsahuje bílkoviny, vitaminy a minerály, zejména draslík, sodík a hořčík, jež ovlivňují základní vlastnosti vnitřního prostředí. Celkovou tělesnou vodu rozdělujeme na mimobuněčnou tekutinu tvořící 20 % a nitrobuněčnou tekutinu tvořící 40 % celkové tělesné vody. Zbylých 40 % z celkové tělesné vody je vázáno v tukové tkáni, kostech, svalech, kůži a orgánech.

Množství přijímaných tekutin je závislé na mnoha faktorech, zejména na fyzické aktivitě člověka. Voda je z organismu vylučována ledvinami, střevy, odpařováním při dýchání a také potem. Pokud tedy chceme stanovit optimální pitný režim, musíme vzít v úvahy denní ztráty tekutin. Močí se vyloučí denně jeden až jeden a půl litru, při dýchání se odpaří asi půl litru a potem asi jeden až dva litry. Celkové ztráty za den tedy tvoří asi dva až čtyři litry. Množství vyloučených tekutin závisí kromě aktuálního zdravotního stavu organismu také na fyzické aktivitě a prostředí, ve kterém člověk právě pobývá. V létě, zejména při tropických teplotách jsou denní ztráty tekutin, které musíme nahradit, kolem tří až čtyř litrů, v zimě naopak vystačíme s příjmem dvou až dvou a půl litru. Přijímané tekutiny musí kromě vody obsahovat také minerální látky. Součástí pitného režimu by měl být čaj, ať už zelený, bílý, nebo černý. Jeho pitím lze také z větší části nahradit denní kávové rituály, které mnozí z nás máme zažité.

VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ Z POHLEDU FUNKCE UMOŽŇUJE A ZAJIŠŤUJE ZEJMÉNA:

• Přísun živin, kyslíku, působků, protilátek.
• Odsun produktů buněčné látkové výměny a kysličníku uhličitého.
• Migraci (přesuny) buněk – celulární imunitu.
• Stabilitu objemu i průtoku tělesných tekutin.
• Stabilitu osmolality a iontového rozložení.
• Stabilitu struktury organismu.
• Stabilitu teploty jedince.
•  
• Autor článku :MUDr. Boris HYNEK zdroj:www.regenerace.cz/
  
•